Uria Heep
Měl jsem pouhých sedmnáct
Když jsem se zamiloval do cikánské královny
Řekla mi: "Vydrž!"
Její otec byl předním mužem
Řekl: "V naší zemi nejsi vítán."
A pak, jako nepřítel, mi řekl, ať jdu
Vzal mě do malé chatky
A šlehal mě bičem přes záda
A pak jí řekl, ať mě opustí
Byl jsem po nějaký čas pryč
Však vrátil jsem se, myslíc na ni
Sladká malá dívka - znamená pro mě celý svět
Přestože chci svou cikánskou královnu
Bude ještě stále roztržena mezi
Svým otcem a matkou?
Jednoho dne za ním přijdu
Dost silný, abych s ním bojoval a vyhrál
Abych byl tím druhem muže, kterému bude rozumět
Přišla ke mne jedno ráno, jedno smutné nedělní ráno.
Její vlasy plály ve větru zimního slunovratu.
Nevím jak mě našla, procházel jsem se v temnotě
a okolo mě ležela záhuba z boje, který jsem nemohl vyhrát.
Zeptala se mě na jméno mého nepřítele.
Řekl jsem jí o nějakých mužích
k boji a zabití svych bratrů, bez myšlenek na muže nebo boha.
A prosil jsem jí aby mi dala koně k udupání mých nepřátel,
tak netrpělivá byla moje cychtivost, zničit tenhle odpad života.
Ale ona nechtěla přemýšlet o bitvě, která dělá z mužů zvířata.
Tak jednoduchý začátek, avšak tak nemožné skončit.
Za matky všech mužů mi radila tak zkušeně,
že jsem se bál jít dál sám a ptal jsem se jestli by chtěla zůstat.
"Paní, dejte mi ruku," křičel jsem "Nechte mě opřít o Váš bok."
"Měj důvěru a věř ve mě," řekla a naplnila mé srdce životem.
"V číslech není žádná síla. Neměla jsem dost pochopení,
ale když mě budeš potřebovat, buď si jistý. Nemůžu být daleko"
Tak to řekla a odvrátila se a myslela, že nebudu vědět, co říct.
Stál jsem a díval se, dokud její černý plášť nezmizel.
Má zkouška není lehčí, ale teď vím, že nejsem sám.
Vždycky najdu nové srdce. Myslím na ten větrný den.
A až jednoho dne přijde k Tobě pij zhluboka z její moudrých slov.
Načerpej od ní odvahu jako Tvůj zisk a řekni za mě ahoj.